V závěru loňského roku se stal novým majitelem fotbalové Viktorie Žižkov l podnikatel Martin Louda, předsedou představenstva pak Milan Richter. Jedenačtyřicetiletý Louda strávil na Žižkově své mládí, chodil zde na základní školu, chodil sportovat do Sokola na Vinohrady, zkoušel prý snad všechny sporty. „Musím se přiznat, že ale nejsem talentovaný pro míčové sporty a fotbal nevyjímaje. Nebyl jsem zarytý fanoušek, fotbal jsem ale vnímal a jsem lokální patriot,“ říká Martin Louda, čímž vlastně vysvětluje svůj vstup do Viktorie Žižkov.
Martin Louda podniká v oblasti nemovitostí a IT, je pětinovým vlastníkem nedalekého Domu Radost (bývalý Dům odborů) na náměstí Winstona Churchilla. Celek převzal od Jiřího Rývy, který byl vlastníkem Viktorie posledních pět let. V tabulce druhé ligy byl Žižkov po podzimu šestý a vstup do jarní části soutěže se mu po výhře nad Duklou Praha 5:2 podařil skvěle. S novým majitelem přicházejí velké ambice, Louda, jehož přišlo převzetí klubu na desítky milionů korun, chce tradiční celek vrátit do nejvyšší soutěže. Ideálně už v probíhající sezoně.
Co vás vedlo ke koupi, tehdy zadlužené, společnosti? Zní pochopitelně první otázka. „Já snažil podporovat Viktorii ještě před tím, než jsem ji získal. Park před stadionem je ve vlastnictví akcionáře, kterému také patří dům Radost. Na stadion se musí chodit přes park, takže jsou to takové spojité nádoby. Poskytovali jsme klubu zázemí, sklady, prádelnu, parkování a další, to vše ještě předtím, než jsem Viktorii koupil. Byli jsme sousedé, bylo to možná trochu odvážné, ale bylo jasné, že je nutné kooperovat, nějak fungovat. Když jsem se dozvěděl, že finančně to ve Viktorii nefunguje dobře, tak…“ Viktorii Žižkov Martin Louda v elektronické dražbě prostě koupil.
„Hrálo v tom ale více faktorů. Profifotbal je drahá věc, takže naprosto nechápu proč se povolilo stavět na bývalém tréninkovém hřišti. Podstatné bylo to, že většina sponzorů přestala doufat, že klub bude fungovat. To je fakt a zdálo se že fotbal na Žižkově skončí a to ztížilo možnosti majitele jak tým dotovat a živit. Situace byla dlouho ne úplně jednoduchá. Měl jsem a mám k této části Prahy blízký vztah. Když jsme kupovali dům Radost, tak jsme říkali, že je to dlouhodobá investice, že to sem patří. Pro fotbal jsem se rozhodl sám, věřím, že by bylo škoda, kdyby zde skončil. Uvědomuji si, že ve městě je sport důležitý, bylo by škoda kdyby zanikla taková tradice, jakou Viktoria má. Nejistota, že stadion není ve vlastnictví klubu, nebyla dobrá, tím pádem nemohl majitel investoval, upravovat,“ pokračuje Louda.
První co nový vlastník udělal, bylo to, že se dohodl s Městskou částí Prahy 3 a obě strany „uzavřely příměří“, což je pro další fungování nesmírně důležité. „Podařilo se již něco upravit, udělali jsme zatím nějaké kosmetické úpravy tak, aby stadion byl atraktivnější. Chci získat sponzory, vysvětlit, že klub nekončí. To jsem věděl od začátku a postupně nacházíme nějakou cestu. Jsme na začátku, spíše si něco více vyhodnotíme na podzim. Pro sponzory je důležitá historie, výsledky, ale hlavně možnost jak se lze prezentovat a to, co nabízí stadion. Zatím to není to nejlepší, proto jsou potřeba v prvních krocích právě ty kosmetické úpravy. V minulém stavu bych já jako sponzor váhal, pokud bych nebyl zamilovaný do fotbalu, jej nějak podporovat. Profesionální sport je o sponzorech – kde se hraje, jaký je komfort pro diváky i pro ně. Hned první jarní zápas se návštěvnost zvýšila. Ale stadion je zanedbaný, vedle je stavba, která leze do tribuny, tribuna nevypadá atraktivně, protější strana to je hrůza. Viktorka není jen o A týmu, ale i o mládeži. Máme nyní osm míst v pronájmu a většinou na rok. Fotbal asi nezačíná na stadionu, ale hlavně u mládeže, zda máme zázemí, dlouhodobé smlouvy či odkoupit nějaké hřiště, kam vložit investice a vytvořit kvalitní zázemí. To je pro špičkové výkony potřeba, to je jeden z hlavních cílů. Proto máme v plánu koupit či vytvořit hřiště, obě varianty beru. Hrát na osmi hřištích, to je daleko složitější než mít dvě tři plochy, kde se vše odehrává, tím se vše zlevní,“ má vizi Martin Louda.
Všechny pohledávky má již uhrazeny. „Když jsem Viktorii vydražil, tak ještě před zaplacením jsem se koukal a měl diskuze s předchozím majitelem. Snažil jsem si udělat detailnější obrázek. To co jsem očekával, bylo naplněno, bylo naplněno i to, co bylo prezentováno,“ poukazuje na seriozní jednání předchozího majitele.
Tradice, historie a úspěchy minulosti pochopitelně zavazují, proto nikoho nepřekvapí, že Martina Loudu láká návrat do první ligy. „Každý majitel chce postoupit do té nejvyšší soupeře. Je to lákavé, ale druhá věc je se pak udržet. To je spojené s vícenáklady. Já jsem řekl, že chci, abychom postoupili a klub, včetně hráčů i já děláme vše pro, aby se to podařilo. Ambice je. Pokud to vyjde již letos, tak to bude extrémní úspěch, protože vše je strašně narychlo. Já doufám, že se to podaří, je to cíl. Ale když se to nestane, tak to neberu jako prohru. Třeba se budeme o postup snažit tři roky a pak se rozhodneme, že to nedává žádný smysl,“ uvažuje reálně.
Do čeho jde věděl Martin Louda jen částečně. „Žádný fotbalový klub jsem předtím nevlastnil. Byl jsem sportovec, ale nyní jsem na druhé straně. Za tři měsíce jsem stále více překvapován, spíše ale pozitivně. Na práci realizačního týmu a hráčů vidím, že to berou jako svou výzvu, to mě zaujalo. Takové nasazení jako zde, se ve firmách nevidí. Tam je těžší zaujmout lidi jak ve fotbale,“ překvapuje Martin Louda.
I když licenční předpisy pro stadiony pro první ligu jsou přísnější než pro druholigovou soutěž, tak ani v tom nevidí nový majitel problém. „Rámcově víme co je potřeba, ale to jde dohromady s vlastnictvím stadionu. Viktorka je schopna udělat vše, aby se zde hrálo, je to reálná věc. Ne jednoduchá, ale proveditelná. Je to hodně odvislé od získání stadionu do vlastnictví klubu, nebo od toho zda současný majitel bude do něj investovat. Ani tomu se bránit nebudeme,“ tvrdí Martin Louda.
První úspěšné kroky mají tedy na Žižkově za sebou, na další se nějakou dobu bude muset, především na hřišti, počkat. V celé zemi se kvůli pandemii prakticky zastavil život a jinak tomu není pochopitelně ani ve fotbalovém světě. Všichni ale věří, že rychle se vše vrátí do bývalých kolejí.
