Patří mezi naše nejúspěšnější hokejisty. Dnes pětačtyřicetiletý bývalý brankář Milan Hnilička, zlatý olympionik z Nagana (1998) a trojnásobný světový šampion (1999, 2001, a 2005) je v parlamentu České republiky, ale především bojuje za obrodu našeho sportu. Již v lednu 2018 jej vláda jmenovala zmocněncem pro sport a funkce se ujal oficiálně začátkem března. Nyní s největší pravděpodobností stane v čele Národní sportovní agentury (NSA). Především to byl důvod k rozhovoru na téma sport všeobecně.
Nebude to kolidovat s vaším poslaneckým mandátem?
Zákon je napsaný tak, aby předseda agentury mohl být zároveň poslancem, ale nebude v tu chvíli brát za výkon funkce poslance žádný plat – stejně, jak to mají ministři. Tím zabráníme spekulacím, že je předseda agentury trafikant, kterému jde pouze o funkce a peníze. Výhodou toho, že předseda agentury bude poslanec je to, že sportovní prostředí bude mít ve sněmovně, kde se řeší spousta legislativních záležitostí, svého zástupce.
Jaké pravomoci a kompetence by Agentura měla mít?
V podstatě převezme veškeré kompetence sportu a turistiky od MŠMT, bude mít stejné kompetence jako například Ministerstvo kultury v oblasti kultury.
Kdo by spolu s vámi měl v Agentuře pracovat a kolik zaměstnanců by měla mít?
V prvním roce počítáme s 60ti zaměstnanci, plný stav v budoucnu by pak neměl překročit 80 zaměstnanců. Ze současného odboru sportu na MŠMT by přešlo do agentury všech 30 pracovníků.
Do sportu teče poměrně hodně peněz ze státního rozpočtu. Nyní se dělí do několika skupin. V následujícím období by finanční toky měly jít výhradně před Agenturu což by bylo jistě průhlednější a transparentnější…
Přesně tak, bude to zcela jistě možné lépe kontrolovat a vše bude průhlednější.
Co si myslíte o boji právě o finance mezi ČOV a ČUS?
Určitě bych to nenazval bojem. Samozřejmě každá organizace chce pro svou činnost co největší finanční částku, proto zde může být určitá rivalita, ale boj je příliš silné slovo. ČOV a ČUS oproti ostatním organizacím vyčnívají svou velikostí, proto jsou mediálně více vidět a někomu může přijít, že si jdou vzájemně po krku. Podle mě tomu ale tak není.
Víte již jakým klíčem se finance budou rozdělovat?
Hlavním cílem bude transparentnost. Pro nás je důležité, aby bylo průhledné prostředí, proto je zapotřebí vytvořit funkční rejstřík a aby bylo digitalizováno. Jen tak budeme vědět, kolik sportovců a funkcionářů máme, to samé platí v případě sportovišť. Tím zamezíme úniku financí na tzv. černé duše. Důležité je, že peníze půjdou napřímo do každého klubu, který prokazatelně vychovává sportovní mládež i do toho nejmenšího v České republice.
Plánujete zkvalitnění zákona o podpoře sportu. Co by v něm mělo být zásadního?
Navrhujeme novelu o podpoře sportu, která je již ve sněmovně a úspěšně prošla prvním čtením. Hlavními pilíři je institucionální posílení sportu, transparentnější sportovní prostředí, efektivnější podpora sportování v Česku a následná kontrola využití dotačních prostředků.
Máme ale historicky sporty úspěšné, ale také ty hodně malé. Nezapomene se na ně?
Určitě ne, naopak. Podporujeme obecné sportování, ne pouze pár vyvolených.
Dá se mluvit v nadsázce o obrodě českého sportu?
V to já pevně věřím. Já mám rád termín evoluce, ne revoluce. Co mi chybí je systém, který tu byl, když vyrůstala naše generace. Já to směřuji ke sportování ve školách, dnes i ve školkách. Základem je vytvořit pozitivní vztah ke sportu u dětí, které ten sport bude bavit a budou chtít v něm pokračovat minimálně celou základní i střední školu. K tomu jsou zapotřebí kvalitní trenéři a dostatečné zázemí. Pokud budeme mít dostatečně početnou sportovní základnu u dětí, tak poté přes vrcholová sportovní centra dokážeme zajistit každý rok kvalitní sportovce pro reprezentaci a nejvyšší soutěže v daných sportech.
Máte nějaké osobní ambice?
Osobní ambice v tomto případě nemám. Vím, kolik dětí sportovalo v naší generaci a jak úspěšní byli Češi v mnoha sportech jako hokej, fotbal, basket, skoky na lyžích a desítkách dalších, kde se dokázali každý rok bez problémů prosadit na mezinárodní úrovni. Na to jak jsme malý národ, tak jsme dokázali ohromné úspěchy v celosvětovém měřítku. Sport se ale neskutečně rychle rozvíjí a nám poslední dekádu ujel vlak. Mým cílem je vytvořit za stát pro sportovce takové podmínky, abychom se vrátili tam, kam patříme.
Vaše sportovní kariéra byla velmi úspěšné. Co si z ní vezmete do Národní sportovní agentury?
Jak jsem zmínil v minulé odpovědi, náš systém, který jsme tu měli byl velmi úspěšný. Chtěl bych jej spolu s kolegy obnovit a upravit pro dnešní dobu. Určitě si ze své aktivní kariéry vezmu množství kontaktů z celého světa, díky kterým vím, jak která země přistupuje ke sportu a jaké novinky zavádí.
Co považujete za nejdůležitější v rozjezdu Agentury?
Určitě je důležité, aby pro agenturu pracovali kvalitní lidi se zápalem pro sport, kteří mají stejný cíl jako já – dostat Česko zase zpátky na sportovní vrchol. Neméně důležité bude komunikace se sportovními svazy.
Bude pro Agenturu prioritní profesionální sport a sport pro děti a mládež?
Abychom byli úspěšní ve vrcholovém sportu, tak nejdříve musíme roztáhnout základnu, začít odspodu, tak jak se to daří ve Skandinávii, Islandu, Nizozemí.
Jak se díváte na sportování ve školách a jak vnímáte hodiny tělocviku ve školách?
Je to problém. Řešením není pouze chtít více hodin pohybu, ale nejdříve se musíme vypořádat s obsahem tělocviku tak, aby děti začal zase bavit. Není to lehký úkol, už vzhledem k počtu omluvenek z tělesné výchovy v současné době. Musíme přesvědčit rodiče o významu sportování pro jejich děti a vůbec pohybové gramotnosti jako takové. Nyní se snažíme řešit s MŠMT hodinu pohybu navíc, aby třeba v rámci družin, měli ředitelé prostředky pro kvalifikované instruktory sportu nebo tělocvikáře.
