Již jen 1000 mil zbývá do cíle závodu Transat Quebec – St.Malo jachtě Imerys, na jejíž palubě je i náš jachtař Milan Koláček. Zatím to je stříbro, tým ale řeší závažné technické problémy.
Začátek Atlantiku byl mimořádně vyčerpávající. Silný vítr, hustá mlha a nebezpečí kolize s ledovcem. Navíc voda jen o teplotě 7 – 10°C, vlhký a ledový vítr a vysoká vlhkost. Imerys se v té době pohybovala kolem 3. místa. Plula východně od Newfoundlandu. To jsou místa, kudy teče ledový Labradorský proud, který s sebou v této době přináší daleko na jih ledovce odlomené od Grónska. Velké nebezpečí pro závodníky. Trojice Phil Sharp, Milan Koláček a Adrien Hardy se střídá za kormidlem.
Velryba
Trojice Phil Sharp, Milan Koláček a Adrien Hardy se pravidelně střídá za kormidlem. Ve chvíli, kdy měl hlídku Milan Koláček a zbytek posádky byl v podpalubí, se náhle jen 20 metrů před přídí vynořila velryba. Zajímavý tvor. To ano. Ale příliš blízko na to, aby se kormidelník pěkně nevyděsil. Srážka by s největší pravděpodobností znamenala pro Imerys konec závodu.
Zpráva z paluby
Satelitní spojení umožňuje závodníkům komunikaci s pobřežím. Toho Milan využívá a posílá zprávu o dění na palubě: „Na palubě je to drsné. Pěkná kosa, voda má jen 8-10°C. Je to jako sedět v pračce. Oblečení mám ale dobré, takže to ujde. V úplném suchu tu však ani tak není možné vydržet, na palubě je ohromné množství vody, protože loď jede neuvěřitelně rychle. Jsme pod středním spinakerem, který jsme měnili dnes v noci. Celkem šílenost, ale podařilo se nám to bez větších problémů. Všichni jedou na 100 %. Vlastně ještě víc. Na 110 %. Je to hodně vyrovnané. U nás na palubě je nálada bojovná. Je to jasné, daří se nám. Jen je takový souboj velmi fyzicky vyčerpávající. K tomu řešíme menší problémy s chlazením motoru. Nefunguje. A nevzali jsme si dost nafty. Zatím dobíjíme hydrogenerátorem. Dnes asi uděláme ke 400 mílím za den, top speed máme daleko přes 20. V noci je to horší. Velká část plavby byla v mlze při viditelnosti jen pár metrů. Tedy neustálé sledování nebezpečí na radaru.“
Na ostří nože
Na Atlantiku závod přeřadil na vyšší rychlost. Vlastně ne vyšší, ale nejvyšší. Rychlosti se pohybují mezi 15 a 20 uzly stále. To znamená, že nejvyšší rychlosti přesahují 25 uzlů. Je to let na ostří nože. Doslova. A z vedoucí pětice nikdo nemůže zvolnit. Kdo sundá nohu z plynu, je ze hry venku. Dojede do cíle, ale s největší pravděpodobností nebude bojovat o medaili. Logika tedy velí zapomenout na opatrnost a držet plyn na podlaze. Tak to mají všichni. Vzadu v hlavě ale klíčí semínko opatrnosti. Všichni ho sice mají zadupané hluboko do země, ale přesto se prodírá k životu. Tenkým hlasem si jen tak na pozadí notuje: „Jestli chceš vyhrát, musíš především dojet do cíle.“
A to je to, o co nyní jde především. Najít tenkou hranici mezi maximální rychlostí a opatrností. Mezi být tam první a vůbec dojet do cíle. Na druhou stranu se na vše dá koukat také tak, že pokud loď vydrží, znamená to jen, že jste málo tlačili na pilu.
Nevydrží technika
Phil Sharp, Milan Koláček a Adrien Hardy tlačí na pilu na maximum. Za 24 hodin uplují přes 350 mil. Tak nevydrží spinaker. Imerys je bez největšího a nejvýkonnějšího asymetrického spinakeru. Rozlétl se na dva kusy. To je pro závěr závodu velký handicap. Ztráta na první Tales II se protáhla na 20 mil, třetí Black Pepper je za Imerys jen 16 mil a čtvrtá Generali zaostává 19 mil.
Trimaran na zádech
Náročnost závodu potvrzuje i nehoda 21 metrů dlouhého trimaranu Musandam- Oman Sail. Překlopil se v ledových vodách 450 mil východně od Newfoundlandu. Uvažovalo se o záchraně posádky pomocí vrtulníku, ale tato možnost byla zamítnuta kvůli husté mlze v místě. Na pomoc byl proto odkloněn tanker Torm Alexandra, kterému se podařilo všech 5 členů posádky zachránit.
Pořadí
1. Tales II Španělsko 993 míle do cíle
2. Imerys Velká Británie + 9,7 míle
3. Black Pepper Francie + 39 mil
Polohu lodí najdete zde.
Další informace o závodu najdete zde a zde.
Phil Sharp Racing zde.
Daniel Vodička Komunikace a PR
