Praha – Neděle. Den, na který se jedenadvacetičlenný kolektiv české reprezentace do 21 let v malém fotbalu chystal. Semifinále a finále mistrovství Evropy v pražském Vyšehradě. Den, který vyvrcholil domácí zlatu oslavou.
Už na dopolední semifinále odjížděl český tým perfektně naladěný. Žádná nervozita, stres. Všichni věděli, kam jejich úsilí směřuje. To byl patrně největší rozdíl mezi českými mladíky a Slováky, kteří sice neměli co ztratit, ale srážela je nedůvěra ve vlastní schopnosti. Český celek Slováky přejel 4:1 a chystal se na finále.
V něm se střetl s Maďary, kteří v penaltovém dramatu vyřadili Rumuny. Ale pro český tým se po rychlé první brance stali poměrně snadným soustem. Finále vyhráli domácí fotbalisté 7:1 a spustili na hřišti vítězný pokřik vedený kapitánem Lukášem Hasprou, který končí zpěvem klasického songu Vysoký jalovec a chorálem Kdo neskáče, není Čech.
Oslavy titulu doslova odšpuntoval kapitán lahví šampaňského v kabině, pak přišlo na řadu pivo v poháru. Napít dostal také předseda Světové federace malého fotbalu Filip Juda. A od té doby čeští mladíci předváděli, že neumějí pouze hrát malý fotbal, ale zároveň se také dobře bavit. Po zastávce v domovském sídle Hotelu Baroko v Malešicích vyrazili do víru večerní Prahy, kde roztančili a rozezpívali zahraniční turisty a dokonce dvojici policistů. A Japonci už plánují, jak udělají robotický tým hráčů malého fotbalu…
Vedle náměstí ožívaly českou návštěvou také kluby, kde křepčící reprezentanti ukazovali trofej a předváděli své taneční kreace. Nešťastný zásah si z chumlu tančících lidí odnesl vedoucí reprezentace Petr Brejla, jemuž do rána lehce zmodralo oko. „Nechápu, jak jsme s takovou obranou mohli vyhrát titul mistrů Evropy, když kluci neubrání ani mě,“ ušklíbl se Brejla.
Přestože doktor a masér v jedné osobě Lukáš Ondroušek na turnaji zachraňoval dva německé a jednoho maďarské hráče, svůj tým tak neuchránil. Naštěstí se o slavící reprezentanty bedlivě staral jako vždy fantastický kustod Jiří Parůžek.
A tak vše dopadlo, jak mělo, pohár ani nikdo z hráčů se neztratili a zůstanou krásné vzpomínky na fantastický úspěch českého malého fotbalu!
Glosa Jaroslava Káry: Bolest dlaní vykoupená zlatou oslavou
Měl jsem tu čest zúčastnit se s českou reprezentací do 21 v malém fotbalu zúčastnit premiérového mistrovství Evropy v Praze. Blízko týmu jsem strávil šest krásných dní, které vyvrcholily ziskem titulu a bouřlivou oslavou.
Nechci tady vychvalovat malý fotbal, každý kdo ho zkusil, nebo viděl, zná jeho přednosti a atraktivitu. Ale pozastavím se nad komentáři, které se po zlaté jízdě turnajem objevovaly pod články. Lidé oceňovali nejen líbivou hru, kterou čeští mladíci předváděli, ale především nasazení a absenci polehávání na trávníku, což občas nemohou nabídnout čeští fotbaloví reprezentanti.
Trenéři opravdu poskládali perfektní tým protkaný vynikajícími individualitami, neústupnými bojovníky i nezbytnými tmeliči party. Z mužstva dýchalo odhodlání rvát se pod českou vlajkou a společně dosáhnout na nejcennější úspěch kariéry.
Hráči se s členy realizačního týmu neustále povzbuzovali a takřka pořád si plácali rukama. V kabině, na lavičce, po gólu, při cestě na hřiště, ze hřiště i v době osobního volna. Sžili se ve skvělou partu, která získala zlatou odměnu. Ta vynahradí dlaním bolestivé utrpení z neustálého plácání…
Díky za titul, pánové!
Čtsa, Jaroslav Kára tiskový mluvčí,
