Skončilo paraatletické mistrovství světa v Londýně. Českou účast na tomto šampionátu završil svým sobotním během na 1500m Daniel Hýna. I přes velkou snahu a odhodlání ani on ani nikdo jiný ale nepřiváží do České republiky nejcennější suvenýr – medaili. Jak probíhaly poslední dny a co stojí za historickým neúspěchem?
Čtvrteční program vypadal velice nadějně z českého pohledu. Do závodů totiž nastoupila Eva Berná (Datinská). Ta ze čtyř paralympiád vlastní cenné kovy. Ačkoliv se nejednalo o její primární disciplínu, bylo cítit malé napětí v týmu, že by se ta čtvrtá místa mohla prolomit. Jenže zatímco soupeřky dosahovaly různých rekordů a osobních zlepšení, Berná hodila disk o deset metrů za vítěznou Číňankou a bylo z toho osmé místo. Ani kuželkář František Serbus nebyl spokojen se svým výkonem, když dle jeho slov „i na tréninku háže dál.“ Pátá příčka na světě je ale krásná.
V pátek se představila hned čtveřice českých paraatletů. Anna Luxová se ukázala ve vrhu koulí. Na starost v sektoru dostala polskou závodnici, která je neslyšící. Konkurentky trenérka poprosila Luxovou, zda by na Polku mohla dohlédnout. Nakonec Polka sebrala bronz české závodnici a na premiantku ve vrhu koulí zbyla „brambora“. Diskařka Kateřina Nováková skončila sedmá a nevypadala spokojeně se svým výkonem. To Aleš Kisý zlepšoval své vrhy koulí a přichystal českým fanouškům infarktový závěr. Jeho výkon zaostal o pouhých jedenáct centimetrů za bronzovou medailí. Spokojenou byla i po svém pátém místě ve vrhu koulí Martina Šimonová.
Posledními startujícími byli v sobotním programu nováčci Martin Dvořák, Daniel Hýna a další česká paraatletická legenda Petr Vrátil. Dvořák tentokrát házel diskem, a jeho konečným umístění byla jedenáctá příčka. Oštěpaři startující ve skupině s Vrátilem se předvedli světovými výkony. Všichni posouvali své hranice, včetně českého závodníka. Vrátil obsadil šesté místo s nejlepším hodem sezóny blížícím se padesátimetrové hranici. Hýna si zaběhl v Londýně nejrychlejší osobní čas a nabral cenné zkušenosti na největší akci roku.
Česká reprezentace se tak vrací z Londýna bez jediné medaile, a i když bylo dosáhnuto mnoha osobních rekordů, padlo shrnující hodnocení jako „historická katastrofa“. Ačkoliv po dobu pobytu byly vidět úsměvy na tváři českých paraatletů a obrovská touha přivézt cenný kov, nepovedlo se navázat na předchozí medailové úspěchy. I přes všechnu snahu totiž byla v českém táboře patrná nejistota ze struktury paraatletiky v České republice. Někteří paraatleti, i když se jednalo v Londýně o mezinárodní akci, upřednostňovali svazovou příslušnost před reprezentací jako celkem. Dokonce padaly věty typu: „Já ani nevím, s kým se můžu bavit a s kým ne. Abych nedostal vynadáno od svého svazu“.
Pokud tedy nedojde ke změnám v nejasné organizační struktuře, případně pokud nezasáhne do reprezentačních akcí momentálně pouze informační organizace paralympijského výboru, jenž se prezentuje jako servisní organizace (na daný servis je vhodné se ale ptát samotných sportovců), světový vlak ujede hodně daleko. Zatímco čeští paraatleti předváděli osobní maxima, mnozí ostatní paraatleti předváděli maxima světová. A že je problém více právě v organizaci než ve financování lze vyčíst i ze slov slovenského Team Leadera Tomáše Varga. Slovenská paraatletika, na rozdíl od české, je totiž podporována státem. I tak ještě v pátek večer neměli Slováci ani jednu medaili, stejně jako Češi (pozn.: Slovensko nakonec získalo jedno stříbro). „My také nemáme medaili. Organizační struktura na Slovensku není ideální. A ten vlak nám začíná ujíždět hodně rychle,“ hodnotil Varga.
Organizačně je na tom sport v České republice pro handicapované jako před rozpadem. Chybí zde profesionalizace, odbornost i osobní přístup ke sportovcům, o které by mělo jít v prvé řadě. Není přece možné, aby se člověk z paralympijského výboru objevil na letišti a popřál Evě Datinské do závodu: „Ať jí to běhá.“ Finanční podporu má paraatletická reprezentace v otřesných podmínkách. Reprezentanti, kteří jsou zaměstnáni, si musí vzít dovolenou ve svých zaměstnáních a k tomu za účast na mistrovství v Londýně ještě zaplatili 60 tisíc korun ze svého. Ve volném čase trénují bez finanční podpory, platí si účast i asistenty, poprvé v historii se vrací bez medaile a světový express ujíždí rychle do dáli.
