Praha – Kdo neskáče, není Čech, si s křepčícími reprezentanty do 21 let zakřičeli lidé na Václavském náměstí. Průvod českého týmu s trofejí pro mistry Evropy v malém fotbalu a zlatými medailemi na krku probudil v nedělním večeru usínající Prahu.
Mezi českými mladíky v bílých dresech obrácených číslem dopředu kráčeli i čtyři evropští šampioni z jižní Moravy. „Nejlepší party v mém životě. Václavák byl geniální, když se k nám přidávali turisti a zpívali jsme státní hymnu a oslavné pokřiky. To se nezažívá každý vítězný turnaj,“ vyprávěl blanenský záložník Pavel Blaha.
Subtilní rychlonohý štírek oslavu absolvoval s berlemi, protože si ze semifinále odnesl nejspíš výron v kotníku. „Uvidíme co rentgen a ultrazvuk, doufám, že to nebude zlomenina nebo něco horšího s vazy. Stalo se mi to asi po dvaceti vteřinách, kdy mě trenéři konečně pustili na hřiště, ale uhrál jsem balon,“ trpce se pousmál Blaha. Při cestě večerní Prahou se o něj spoluhráči pečlivě starali. „Vždycky mě někdo čapl, abych si dal Kdo neskáče, není Čech. Můj osobní nosič byl Tvrzňa (Břetislav Tvrzník – pozn. red.),“ popsal.
Jižní Morava na Euru, které hostil pražský areál Slavoje Vyšehrad, měla ještě tři vyslance. Vedle Blahy zastupoval Blanensko útočník Adam Širůček, brněnský svaz zase reprezentovali gólman Dominik Kunický s obráncem Michalem Mezníkem. „Je to velký úspěch pro všechny kluky z týmu. Pro mě osobně nejlepší zážitek ve sportovní kariéře. Od začátku turnaje jsme si šli pro trofej, ale s pokorou a respektem k soupeřům,“ povídal Mezník.
Ten se dostával na hřiště pouze jako náhradník až v závěru zápasů. V nominaci dostal den před šampionátem přednost před brněnským parťákem Janem Hlochem. „S rolí náhradníka jsem se sžil okamžitě po oznámení od vedení. Snažil jsem se kluky povzbudit, pomoct při rozcvičkách. Necítil jsem se rozhodně odděleně, protože jsme fungovali jako rodina a všichni jsme si byli rovni. Ti co dostali důvěru v základních pětkách, měli formu a zasloužili si to,“ uznal dvaadvacetiletý zadák.
Blaha zahájil turnaj v základní sestavě, ale hned v prvním utkání se Slovinskem přepustil místo Michalu Dosoudilovi, který jej pouštěl na hřiště jen sporadicky. „Čekal jsem víc šancí, ale překousl jsem ego, roli přijal a snažil jsem se dělat pohodu v kabině, nepřenášet to na tým. Kluci mi to vrátili a vyhráli mi placku,“ líčil záložník.
Kunický z týmu Gioia Brno kryl záda české jedničce Václavu Šlégrovi, chytal jen ve skupině utkání s Maďarskem a poločas proti Itálii. Na posledních pět minut pak okusil finále. „Myslím, že jsme oba brankáři obstáli na výbornou. Pomohli jsme týmu ve hře nohou i jsme kluky podrželi. Ať už Vašek, nebo já. Bylo úplně jedno, kdo chytal. S Vencou jsme se podporovali a nebyl žádný problém,“ podotkl Kunický, který pochází z Velkých Pavlovic na Břeclavsku.
V devatenácti letech přidal ke dvěma evropským medailím se sálovým fotbalem první velkou trofej v malém fotbalu. „Budu nejspíš mluvit za celý náš tým, když řeknu, že to byl můj nejlepší dosavadní týden v životě a těžko ho něco překoná. Přece jen jsme vyhráli mistrovství Evropy. Na šampionátu jsme si dokázali, že jsme fotbalová rodina, kterou nám nikdo nevezme. Poznal jsem tu nejlepší partu vůbec,“ zářil Kunický.
Na rozdíl od něj někteří hráči kvůli dosažení věkové hranice absolvovali se lvíčaty poslední akci. „Zažil jsem čtvrtý sraz, tento korunoval šampionát a vždy vše fungovalo. Začíná to už od realizačního týmu, zázemí, přístupu hráčů až po přátelství mezi námi. Věřím, že tým do jedenadvaceti let vždy takový bude a mladší hráči, kteří nakouknou do reprezentace, se mají na co těšit,“ vzkázal Mezník.
Největší porci minut z Jihomoravanů odehrál na turnaji Širůček, který pravidelně nastupoval na hrotu základní pětky. A vstřelil dvě branky, včetně jedné finálové. Příští rok se pokusí o další zlato patrně na šampionátu v Chorvatsku. „Doufám, že budu u obhajoby. Myslím, že parta v jedenadvacítce pořád zůstane skvělá a znovu získáme zlato. Teď to byl neskutečný zážitek, lepší oslavu jsem asi nezažil,“ uzavřel útočník.
Čtsa, Jaroslav Kara, tiskový mluvčí , malý fotbal,
